Sobota 30.09.2023

Sobota 30.09.2023

Sobota 30.09.2023

reklama

Zemřel Mauro Forghieri. Jeden z nejvlivnějších konstruktérů dějin automobilového sportu

Ve věku 87 let odešel z tohoto světa jeden z nejvlivnějších konstruktérů dějin automobilového sportu ing. Mauro Forghieri…Enzo Ferrari byl velký politik, motivátor, manipulátor a organizátor. Na techniku vozů nesoucích jeho jméno měl ovšem jen „filozofický“ vliv. Senzační rudé konstrukce byly prací geniálních hlav jakými byli Aurelio Lampredi, Vittorio Jano, Carlo Chiti a od začátku šedesátých let Mauro Forghieri.

Posledně jmenovaný se o slávu značky z Maranella zasloužil pravděpodobně ze všech nejvíce – k Ferrarimu totiž jaksi „patřil“ již od narození. Maurův otec byl od třicátých let jedním z nejoddanějších techniků velkého Commendatora a nadaného synka nechal studovat techniku v Bologni. Mauro miloval letadla a zakotvit v leteckém průmyslu bylo jeho vlastním cílem. Úspěch Scuderie Ferrari spočíval v tom, že si Enzo vždy dokázal vybrat správné lidi a nechal je pracovat na správných místech. Genialitu mladého Forghieriho okamžitě poznal a přesvědčil ho o tom, že své nadání a plány nejlépe uplatní na sektoru automobilových závodů. Pětadvacetiletý Forghieri se dal s jeho příslovečným zápalem do práce a jen po dvou letech se vypracoval v hlavního konstruktéra Scuderie.

Následovaly desítky převážně úspěšných konstrukcí, přičemž Forghieri nenavrhoval jen šasi – byl zodpovědný za kompletní vozy od umístění chladičů přes geometrii závěsů až po konstrukci motorů a tvaru křídel.

U Ferrariho to Forghieri vydržel čtvrt století. Čtvrt století plného triumfů, zklamání, oslav, katastrof a hádek. Mauro si musel od Ferrariho nechat mnohé líbit, dokázal ale i „rozdávat“. Jeho zuřivé hádky s Commendatorem a s jezdci jsou pevnou součástí dějin Formule 1.

Forghieriho prvním mistrovským kouskem v této třídě byl Surteesův Tipo 158, se kterým Brit roku 1964 vyhrál titul. Následovala éra Forghieriho senzačních dvanáctiválců, Maurova degradace po roztržce s Ferrarim roku 1973 a jeho triumfální návrat o rok později. Lauda na Forghieriho konstrukcích zcela ovládl dění let 1974 až 1976. Roku 1975 slavil na Tipo 312T s převahou titul a jen kvůli nešťastné nehodě ho neobhájil. Roku 1977 se fragilní kooperace Forgieri-Lauda postarala o další titul pro Ferrariho s typem 312T2. Nezapomínejme při tom, že byl Forgieri po dobu jeho angažmá u Ferrari zodpovědný i za vozy jiných formulí a sportovních tříd! 

Geniální Ital byl i na sektoru aerodynamiky jedním z největších myslitelů všech dob a hned jeho první „wing-car“ 312T4 vyhrál roku 1979 s Jody Scheckterem  v kokpitu další titul pro Scuderii. Poté se vrhl na projekt vozu s přeplňovaným motorem. Ferrari si myslel, že bude moudré, podpořit Forghieriho „Angličanem, který navrhne šasi“ a postavil mu od konce roku 1981 k boku Harveye Posthlethwaitea. Tak jako všichni úspěšní muži dějin byl ovšem i Forghieri diktátorem, který jen těžko snesl přínos jiných. V polovině osmdesátých let Ferrariho nadobro opustil a ve sportu se objevil již jen jako konstruktér málo úspěšného dvanáctiválce Lamborghini, který ve Formuli 1 různé týmy nasazovaly až do začátku devadesátých let. Ze závodních drah se poté stáhl a věnoval se práci své firmy Oral Engineering, která se zabývá konstrukcí a vývojem různých agregátů.

Na „stará kolena“ Forghieri ztratil svou zarputilost. V posledních letech  začal častěji navštěvovat historické podniky. Se světem kolem konečně uzavřel mír a rád se podělil o své bohaté zkušenosti a zážitky. Když Paulo Barilla například před šesti lety do podniku Monaco Historique nasadil Regazzoniho Ferrari 312 B1 z roku 1970, tak se o jeho nastavení nestaral nikdo jiný, než génius z Bologně Forghieri pravidelně navštěvoval i historický podnik Minardi Days v Imole. Putoval paddockem od vozu k vozu a o každém měl co říci. Právě v Imole před třemi měsíci jsem viděl Ferrariho velkého konstruktéra  naposledy. Byl jsem právě zapředen do rozhovoru s Brunem Giacomellim, když prošel okolo. Pomyslel jsem si, že „si ho najdu si ho později, nebo příští rok“. Tak nějak jsem se ale obával, že se již možná neuvidíme. V 87 má člověk přeci právo odejít tam, odkud žádná cesta zpět do Imoly, Monaka, nebo Maranella nevede…

Text a foto: Roman Klemm

Sdílejte:

Facebook
Twitter
Telegram
WhatsApp

Sdílejte:

reklama
reklama
z rubriky

Související příspěvky

ADAC-Prototype-Cup na Norisringu: Pommer a Hauser s dobrým výtěžkem

Čtvrtý podnik německého národního šampionátu LMP3 opouštěli Němec Pommera Luxamburčan Hauser zvláště spokojeni: jedno zlato a jeden bronz znamenali zvýšení celkového náskoku. Hvězda šampionátu, Gábina Jílková se pro kolizi termínů závodů na pověstném Norisringu nemohla zůřastnit. Vypsat minulý rok národní

IndyCary v Torontu: Lundgaard triumfuje k radosti Bobbyho Rahala

V jihokanadské 3milionové metropoli Toronto absolvoval šampionát IndyCar nedaleko hranic ke státu New York svůj jediný závod mimo USA. Na pouze 1,786 mil dlouhý městský okruh, který značil přesně polovinu sezony, přicestoval Španěl Alex Palou z týmu Chipa Ganassiho s

reklama