Asi překvapí, že víkend Indy500 nabízí divákovi jen dva závody: páteční Freedom100 pro dorosteneckou sérii Indy Lights a vlastních 500 mil v neděli. Roku 1981 (vyhrál tehdy Team Penske s Bobbym Unserem v kokpitu) si v Indianapolisu pro zpestření svého programu vymysleli novinku, která se od té doby stala neodlučitelným prvkem klasického pátečního Carburation Day: soutěž týmů o nejrychlejší zastávku v boxech „Pit-Stop-Competition“.
Koná se před plnými tribunami v boxové uličce a časem si vydobyla na důležitosti – vždyť dokonce Roger Penske zmínil úspěchy své stáje při „Pit Stop Competition“ v rámci svého proslovu k 50. účasti jeho týmu v Indianapolisu.
Většina účastněných si proto nenechá lukrativní kratochvíli ujít – mechanici vítěze získají mimo věcných cen i 50.000 dolarů. Letos se prosadil Rookie Marcus Ericsson (Smith) v napínavém finále proti zkušeném Scottovi Dixonovi (Ganassi).
Text a foto: Roman Klemm
Pit Stop Competition je velkou tradicí a přihlížejí jí desetitisíce fandů 
Důležitost podniku vyzvedává i přítomnost velkých bossů: týmy Chipa Ganassiho (vlevo) a Rogera Penskeho (uprostřed) si mezi sebou rozdělili prvenství poslední dekády 
Letos ale mělo být jinak: Byl tu jistý nováček ze Švédska startující za tým Sama Smitha… 
Zkušený Will Power byl mezi poraženými… 
Druhý Švédský Rookie: Felix Rosenqvist 
Ericsson a Dixon na startu velkého finále 
Zkušený Scott Dixon měl vyhrát pro Chipa Ganassiho… 
Nakonec se ale radoval Marcus Ericsson: „Teď už jen zopakovat si to v neděli!“ jak rozjařeně prozradil autorovi 
Tým Sama Smitha přijímá odměny a šek na 50.000 dolarů
